Duše, která v rámci narození – zrodu člověka vstupuje do těla, nese již své informace jedinečné individuality, která je spojená s karmickými záznamy její pouti. Tato skutečnost modeluje minimálně začátek dalšího vývoje zde na Zemi.

​

Rody, do kterých se narodí, svými zkušenostmi a zvyky nastaví ideální prostředí přesně vhodné pro kýžený další rozvoj daného člověka. Tím, že duše z rodiny získává zkušenosti a zároveň epigeneticky přebírá karmické informační pole rodů (do konkrétních rodů se můžeme rodit opakovaně a ano, můžeme být svým předkem a často jsme), se od prenatálu formuje do podoby člověka, kterou potřebuje pro svou další cestu. Poté v životě pokračuje v lekcích, které nedokončila, a zároveň už rovnou využívá schopnosti, které již přijala.

​

Každá duše má jiné úkoly, které se týkají jak jejího individuálního růstu zde ve hmotě, tak i celkového vývoje vědomí lidstva.

Planeta Země umožňuje duši svobodnou volbu rozhodování. Můžeme si vybrat, jakých rovin snů a cílů budeme chtít na naší cestě životem dosahovat. Každý potřebuje integrovat jinou zkušenost.

​

Pro někoho je nejdůležitější naplnit rovinu rodiny, zázemí a celkové stability, pro jiného je hlavní touha projevit svobodu ducha. U každého je však stejná potřeba duše – rozvíjet svůj potenciál, který ve svém vyšším principu je spojen s plánem DUŠE – být zde vědomě součástí většího celku a pomoci mu skrze svůj přínos k VZESTUPU. Duševní tlaky, které často cítíme, tedy nejsou nemocí, ale naopak je nám z vyšších rovin signalizováno, že se máme přestat bát a konečně při rozhodování poslechnout vlastní srdce. To je začátek cesty ke svobodnému projevu sebe sama a cesta k vyššímu potenciálu života.

​

​Abychom však začali vůbec chápat, co náš potenciál je, musíme napřed porozumět kořenům našich tužeb a nenaplněných potřeb.

​

Často si neuvědomujeme, že naše touhy jsou ovlivněny nenaplněnými potřebami z našeho dětství.

 

Dokud nebudeme mít zvědomělá naše dětská zranění a nedostatky (viz VNITŘNÍ DÍTĚ), můžeme převážnou část života, ne-li celý, nevědomky zasvětit pouze jejich dosycování a hledat přijetí, uznání, zázemí a lásku u vnějších odrazů našich původních autorit. Nebo naopak odmítat jakýkoliv systém a raději nic nechtít kvůli vnitřnímu traumatu pokřiveného obrazu z prožitku nesvobodného světa plného příkazů a omezení právě z našich dětských let.

​

Abychom se mohli začít rozvíjet k našemu potenciálu, tedy našemu daru, který nám umožňuje projevit naši božskou rovinu jak pro nás, tak i pro ostatní, musíme napřed přijmout své bolesti, ublížení i skutky, které si neseme z naší rodiny.

​

Veškeré záznamy z rodů nesou v sobě naši rodiče, kteří nám je předávají geneticky, epigeneticky, skrze výchovu i přes vzorovou dynamiku mužsko-ženské interakce jejich vztahu.

​

Můžeme říci, že nám spoluvytvářejí vnitřní základ podvědomí, který je nám karmicky předurčen. My však rozhodujeme, jak s ním v sobě naložíme.

 

​MATKA a OTEC jsou v nás kompletně otisknuti skrz autopilotní mapu reakčních způsobů a přesvědčení, která jsme si od nich převzali. Není naším úkolem jimi pohrdat nebo je naopak submisivně obdivovat, ale je naším úkolem přijmout je v jejich skutečné podobě, integrovat společné prožitky tak, aby vztah k nim byl již beze zloby, odmítání, nevyřčených slov, falešné přízně, strachu nebo závislosti, a dále v sobě rozvíjet vlohy a schopnosti, které nám dle karmických záznamů také předali.

​

To vše se může stát jen skrze upřímné přijetí jich jako ideálních rodičů pro náš život, který jsme si cíleně vybrali pro svůj rozvoj zde na Zemi. Oni nám zprostředkovávají ty nejtěžší zkoušky, které nás učí ODPOUŠTĚT, PŘIJÍMAT, NEPOSUZOVAT a MILOVAT v oblastech, kde jsme jako duše sami v minulosti pochybili.

​

Úkolem seberozvoje je tedy nejprve přijmout své dětství a svou rodinu.

To je ZÁKLAD, na kterém se můžeme dále rozvíjet, aniž by nám každodenní konstelace otevíraly nevyřešené vztahy s mámou a tátou skrze bolavé vztahy osobní, pracovní či právní povahy. Právě těmito vztahy si musíme nadále konstelovat chybná přesvědčení o podmíněné lásce a další negativní přesvědčení o sobě a vnímaném světě, která jsme si přinesli z dětství od našich rodičů a obou rodových linií. To je náš karmický úkol!

​

S našimi rodiči máme takzvanou SMLOUVU DUŠÍ.

Smlouva neboli domluva duší proběhla ještě před naším narozením.

Vytváří se jako mnohaúrovňová komunikace, kdy si duše mezi sebou domluví, jaké zkušenosti si navzájem přinesou. Pokud odmítáme ze strachu nebo jiného přesvědčení projevit vlastní přirozenou reakci ve vztahu s konkrétním člověkem, neplníme dohodu, kvůli které jsme se rozhodli spolu do této životní konstelace vstoupit.

Ubližujeme sobě, protože potlačujeme sami sebe, ale zároveň i dotyčnému, protože mu upíráme zkušenost, kterou potřebuje i on pro svůj rozvoj. Tím ZŮSTÁVÁME V ŽIVOTĚ ZAMRZLÍ – objevují se úzkosti, deprese, vnitřní tlaky, nezvladatelné emoce a nakonec i nemoci.

 

Úkolem naší rodiny je tedy donutit nás vzít si zpět svou sílu, nastavit si hranice tam, kde je máme mít, odpustit všem a všemu a především přijmout vše, co jsme dosud odmítali.

Oni jsou naši karmičtí průvodci, kteří nám pomáhají zde ve hmotě odkonstelovat vše, co jsme během mnoha našich zrození potlačili a zapomněli, a vrátit se zpět ke svému potenciálu.

ANO, VRÁTIT SE! Už jsme tam kdysi byli!

​

Duše je součástí vesmírných cyklů, kdy před každým výbojem, rozpětím a růstem předchází pád do hlubiny, tedy temnoty zapomnění. Tyto cykly trvají několik tisíc let. Nejznámější údaj je 26 tisíc let, přičemž přelomová doba pádu nastala podle mayského kalendáře v roce 2012.

​

Mnoho z nás se momentálně probouzí a začíná si vzpomínat na své minulé inkarnace, zejména z dob, kdy potenciál našich schopností zdaleka přesahoval dnešní známé zákony fyziky a lidských možností.

​

​Máme tendenci „ulétávat“ na těchto vzpomínkách duše a nechápeme důležitost práce na sobě.

Kolektivní paměť se otevírá, abychom věděli, kam znovu směřujeme, ale cesta je ještě daleká!

Vede však skrze naše nitro a naše kořeny, abychom se zde ve hmotě právě v této době znovu učili odpovědnosti za svůj život, za moc a sílu, kterou máme, a kterou ještě pořád ODEVZDÁVÁME CIZÍM „VZORŮM/ZDROJŮM“ kvůli vlastním chybným přesvědčením o sobě a vnímané cestě.

​

Ještě pořád se bojíme uvěřit tomu, že máme právo vystoupit z otrockých programů, vzít si svou sílu zpět a pomalu začít budovat „zdravější“ svět – stát se ZÁKLADEM nové éry budoucí ZLATÉ CIVILIZACE.

​

K tomu, abychom se znovu ZAČALI STÁVAT TÍM, KÝM DOOPRAVDY JSME, musíme sami sebe postupně osvobozovat od všech STRACHŮ, TRAUMAT a CHYBNÝCH PŘESVĚDČENÍ, která nás blokují.

​

 

Jsme zrozeni k naplnění svého potenciálu a naše rody pro nás nesou jeho pokrevní klíče.

​

Rodové klíče vlastností a schopností, které potřebujeme, abychom se v našem světě mohli stát tím, kým doopravdy jsme, nesou naše rody. Spravedlnost našeho zrození však nastavuje karmickou cestu, jak je v sobě nalézt a aktivovat.

​

To znamená, že abychom v sobě postupně aktivovali jednotlivé klíče v jejich plném potenciálu, musíme nejprve zvládnout jednotlivá životní témata, která představují kýžené lekce pro náš rozvoj.​

​

​Příklad:​​​​​​